SMS o lásce
Ty nejkrásnější a nejromantičtější smsky o lásce . Nebo - li sms pro ty co už se našli a chtějí udělat radost svému partnerovi...
Komentáře
Přehled komentářů
Láska je čaroděj ze světa zázraků
Láska je závoj utkaný z oblaků
Láska je severka, s měsícem putuje
Láska je umělec, osudy maluje
Láska je příběh, vypráví o lidech
Láska je o víře, o citech, o slibech
Láska je duha, dvě srdce spojuje
Láska je když muž ženu miluje
Láska je polibek, který ti posílám
Láska je štěstí, když s tebou usínám
Láska je píseň napsaná pro tebe
Láska jsi ty a já, stvoření pro sebe
Jak popsat mám...
(Blanka, 14. 10. 2007 7:13)
Jak popsat mám to,co k Tobě cítím,nic neznám a do propasti lásky se řítím.
Řítím se do tajů něhy a vášně,
stoupám tam,kde jen s Tebou mi bude krásně.
Do světa,kde dlaní obejmeš hvězdy a měsíc,
do říše,kde jeden polibek znamená tisíc.
Do korun stromů,kde ptáčci zpívají si píseň svou,
do neznáma,tam,kde budu jenom Tvou.
Tam,kde Slunce všem vládne,
říše,kde sníh pod nohama taje.
Stoupám tam,kde smím mít lásku a Tebe,
stoupám do výšin,
stoupám do neznáma,
já stoupám do nebe.........
Dívám se na nebe plné hvězd...
(Jindřich, 14. 10. 2007 7:11)
Dívám se na nebe plné hvězd,
v životě musíme překonat spousty cest.
Důležité je najít si svůj směr, mít lidi,
kteří tě mají rádi a být šťastný v něm.
Když tě na té cestě něco srazí a budeš to chtít
vzdát,
vzpomeň, že je tu někdo kdo tě má rád.
Přítel, kterému můžeš věřit,
ten který aby si byla
šťastná bude se snažit.
Déšť je jako krize, po dešti vždy vysvitne sluníčko
a ty spatříš jednu z krásných duh,
buď si jistá, že máš někoho,
kdo ti podá záchraný kruh.
A co bude dál? Nevím kdyby se mě někdo ptal.
Bude hůř i líp, nemůže vše v životě růžové být.
Když bude nejhůř, můžu zavřít oči a snít,
sny nám nemůže nikdo v životě vzít.
Pak otevřeš oči a sen se stane skutečností,
splní se tvé přání a poznáš jak krásné je štěstí.Tak neváhej a svoji cestu si vem, v
ždy budeš v srdci mém.
Rozplývám se na Tvé lžíci...
(Blanka, 13. 10. 2007 16:18)
Rozplývám se na Tvé lžíci,
jako kostka cukru,
když jsem v tvém objetí,
chci jen říci,
jak je krásné nahlédnout Ti
přímo do srdce
a vědět o něm,
že je mu tak měkce
když se Ti tu rozplývám.
Taju Ti přímo před očima,
jsem menší každou chvíli,
jsem tvé sladké aroma,
má láska pořád sílí,
ikdyž se Ti rozplývám.
Rozplývám se Ti na jazyku,
Rozplývám se v tvé kávě
černých i sladkých vzpomínek,
jako rosa na trávě,
jako sněhová vločka,
ikdyž mám tušení-
teď se jen rozplývám
-že se všechno změní.
Rozplývám se a vím,
že moji chuť nezapomeneš,
své aroma dám očím tvým
i Ty se jednou rozplyneš....
...na lžíci mojí lásky
tečeš si po svém...
(Jindřich, 13. 10. 2007 15:45)
Jsi řekou mého světa,
tečeš si po svém
a kudy se ti zlíbí,
kéž by aspoň jedna věta
vyjádřila, co se ti líbí.
Ve dne mi protékáš
mezi prsty,
v noci se převlékáš
do vyšší kasty
a já stále nevím,
která tvoje vlnka
mě více svádí,
je to doba,
nebo jen chvilka,
co mi na tvém odmítání
tak moc vadí.
Jsi spoušť mých citů,
bereš mi můj klid
více než sbírka mýtů,
kterou napsal sám lid.
Nenecháš kámen na kameni,
jsi dobro i zlo,
kterému jsme zasvěceni.
Řekni mi,
do kterého tečeš moře,
ty jsi mé tsunami,
jedno však slib,
ať při tvém šarmu
nikdo neumře.
Jsi otázka,
na niž není odpověď
ani filozofie ji nezná,
tak tečeš,
nebo se jen necháš unášet?
Jsi princezna,
která poznala starou Habeš,
jsi řeka dnešní Etiopie
i po ní se sápeš,
jako by ti kdy patřila,
ale teď už ti patří.
Řekni mi,
kdy tvá krása
můj svět spatřila,
kdy tě zase spatřím já.
Jsi nejštědřejší
ze všech vod,
ale tečeš i pro druhé,
chci být tvůj vodovod.
Jsi řekou mého světa,
tečeš si sama dál,
snad potěší tě věta,
že jsem tě vždy miloval.
Přijmi ode mě toto malé srdce...
(Blanka, 13. 10. 2007 15:42)
Přijmi ode mě toto malé srdce
a až ho budeš svírat v ruce,
ať celého Tě zahřeje,
na duši i na těle.
Pak rozlom ho v polovině,
neboj, jen s citem a klidně.
A druhou polovinu ať svírá ten,
na kom Ti záleží jen
kdo pro Tebe mnoho znamená,
koho nemusíš milovat, a přesto ho máš rád.
Ať malé srdíčko Tě ochraňuje a posiluje,
vždyť i když jsou obě poloviny vzdáleny,
navždy už ty dva spojuje
a jeden o druhém pořád tak ví,
kdykoliv si na něj vzpomene, pořád na něj myslí.
Už navždy jsou spojeni poutem,
které nelze zničit ani čarovným kouzlem.
Jeden pro druhého udělá cokoliv.
Třeba i obětuje svůj život,
jen aby ho druhý mohl žit,
jen aby ho zachránil.
7 polibků...
(Blanka, 13. 10. 2007 15:39)
Můj první polibek
patří Tvému světlu,
jehož zář mě pohltila
a dala chuť žít,
patří Tvé osobnosti,
protože mi dovolila
byť jediný něžný dotek
nejkrásnějšího těla-
-uvnitř se skrývá pravý poklad,
otázka proč vlastně žít
a proč doufat,
že mě jednou neopustíš,
že sis už vybrala.
Druhý polibek
je tvé štěstí,
že mě potkalo
a neproklouzlo
mezi prsty,
vzdávám Ti svou úctu-
- smím Tvým očím
sklonit poklonu?
Pohodlně se usaď,
odhrneme oponu.
Co je vlastně mezi náma?
Vsázím na román,
možná je to komedie,
možná že drama....
Třetím polibkem
chci poděkovat
za Tvé kouzlo-
-nejde o chabé triky,
já miluji,
nevěřím na intriky
a znám jen to,
co je čisté,
znám přece Tebe
a to je jisté,
jistější než nebe
nad hlavami smrtelníků,
miluji Tě lásko
a patří ti tolik díků,
kolik má ruka nespočítá.
Důvěru svou Ti dávám
ve čtvrtém polibku,
hraju a neprohrávám
ve hře naší lásky,
poprvé se nepálím o kostku,
která kličkuje mezi osudy
dvou lidí, kteří se milují.
Ty jsi pro mě
pátým a šestým polibkem,
balancuji mezi touhou
a harmonií zároveň,
jsi budoucností,
jež si podniknem
a bude-li krásná,
záleží jenom na nás,
jako jí dáme úroveň.
Sedmý polibek je náš život,
jež máme před sebou,
moje a Tvoje láska,
jež proudí mnou a tebou,
je to klenot,
který je třeba brousit,
aby měl cenu,
milujeme ho,
ale staví nám stěnu,
kterou je třeba přelézt
a my jsme už zvítězili,
dokázali jsme se vést láskou
a to je dík za všechny
mé polibky pro Tebe...
Láska je víra v druhého člověka...
(Jindřich, 12. 10. 2007 21:04)Láska je víra v druhého člověka,v lepší svět a lepší budoucnost.Člověku,kterého milujeme,musíme věřit,soucítit s ním,nezklamat ho,ať je to v čemkoliv.Někdy se ale stane to,že tě zklame ten,komu jsi věril a koho jsi miloval a to tak,jak by to nikdo nečekal.I když ta bolest přijde,tak není všem dnům konec a třeba po zklamání přijde to krásné a přitom i ďábelské kouzlo lásky.Svět je ale v tu chvíli zklamání viděn černě a nikdo nevěří,že svět může být pohodový.Ti,co se ještě nesetkali s láskou,mohou být šťastní,ale i nešťastní lidé,protože neví,jaká láska je.Je to síla,kterou nikdo neumí ovládat.A pokud se stane,že se člověk zamiluje,tak nesmí moc milovat,jinak po zklamání přijde velké utrpení a na srdci velký šrám,po kterém zůstane už navždy jizva,která nevymizí.Ale i tak je to nádherné někoho milovat,ať už je to opětované či ne.
Chci abys věděl...
(Blanka, 12. 10. 2007 12:00)
Chci abys věděl
že jsem vždy s Tebou
tak blízko na dosah
pouhého vzdechu
že mě Tvá úzkost
na každou dálku
probudí ze sna
vždyť co mě miluješ
žiji v Tvém čase
a nic nás nemůže rozdělit
dokud Tvá láska
bude jak krystal
co i v tmě září
a se dny narůstá
jen k větší kráse...
Chci si Tě přečíst ze studánek...
(Blanka, 12. 10. 2007 11:59)
Chci si Tě přečíst ze studánek
ze živé vody Tvých pohledů
co ruší i můj spánek
ale zda najít v nich dovedu
ztracený klíček od pohádky
možná ho někdo vzal
a nevrátil už zpátky
zahodil Bůh ví kam
možná jsi plný tajných schránek
a marně odmykám
vždy Tě chci přečíst ze studánek
a do Tvé lásky jít jak domů...
Proč,proč to tak pořád bolí...
(Blanka, 12. 10. 2007 8:22)Proč,proč to tak pořád bolí....? Proč se mi ještě po tak dlouhé době zalijí oči slzami,když ho někde spatřím,proč na něj nemohu zapomenout-vždyť mi tolik ublížil...nebo já jemu? Co bylo tak špatně a proč to dopadlo takhle???Proč se mi neustále vrací vzpomínky,při kterých bodá u srdce? Tak moc bych si přála zapomenout,tak snadno jako to dokázal on...ale nejde to,nedokážu to. Snad jednou...Ne,já vím,život jde dál. Čas nejde zastavit-i když jsem se o to stokrát pokoušela a dnes už vím,že už nejde ani vrátit. A dnes už také vím,že je tu vždy někdo,kdo umí vrátit životu smysl,někdo pro koho stojí za to nezamykat své srdce na věky...Dnes už také vím,že na minulost a na bolest se nedá zapomenout,ale dá se s ní díky pomoci druhého žít a jít dál...Děkuji Ti za to...
Polibek...
(Jindřich, 12. 10. 2007 7:43)
Polibek
který Ti posílám
možná že potká Tě
jak dotek lásky
o které snad už se mi jen zdá
a padám nazpátek
zmožena čekáním
jako bys nevěděl
že bez Tvé lásky
jsem někdo jiný...
Chtěla bych být andělem...
(Blanka, 12. 10. 2007 7:11)
Chtěla bych být andělem
a spolu s ptáky vzlétnout k slunci blíž.
Zazpívala bych neslyšně píseň,
jež na těle ucítíš.
V té písni by stálo,
že stačí jen málo...
a ty vzlétneš se mnou...
A spolu, spolu ty můj andílku,
tak spolu vzlétneme mnohem výš!
Vydrž, jen se své lásky nevzdávej...
(Blanka, 11. 10. 2007 10:03)
Vydrž, jen se své lásky nevzdávej!
I když se ti čím dál víc věřit nechce, nikdy neztrácej naději.
Nezapomeň přeci, že naděje umírá poslední.
A tak zůstáváš láskou hlubokou uzavřena svému trápení.
O jiného kluka nestojíš, říkáš si, že žádný jiný pro tebe ten pravý není.
Snad proto se své lásky nechceš vzdát...kdoví...
Zeptej se svého srdce, třeba ti to někdy poví.
Však lásky své...
(Blanka, 11. 10. 2007 10:02)
Však lásky své se ani teď nevzdáš!
Každý říká: Netrap se, on si tě nezaslouží.
Co máš ale dělat, když po něm tvé srdce moc touží.
Stále o něj usiluješ, ale nic se neděje.
Mnohdy říkáš si: Snad zbejvá mi naděje.
Ale přesto se své lásky...
(Blanka, 11. 10. 2007 10:02)
Ale přesto se své lásky nehodláš vzdát
Nevíš, co dělat už máš, chtěla by jsi jen řvát.
Ty už nemáš ani sílu se o svou lásku rvát.
Máš srdce zlomené, snad se nikdy nezahojí.
Po nocích brečíš do polštáře...moc tě to bolí.
Své lásky se však ani teď nevzdávej...
(Blanka, 11. 10. 2007 10:01)
Své lásky se však ani teď nevzdávej!
Cítíš se jak uvězněná ve svém vlastním těle.
Nemůžeš dýchat, už necítíš se zdaleka tak skvěle.
City jsou zmatené, duše prokřehlá, srdce se bouří.
Ne, není to žádný hřích, že po něm tvoje srdce touží.
Ale přesto se své lásky...
(Jindřich, 11. 10. 2007 10:00)
Ale přesto se své lásky nechceš vzdát!
Jenže už je pozdě, nic nevrátíš zpět.
Radši se dívej dopředu, na budoucnost svou hleď.
Ale ty si přeješ, aby se právě
ON tvou budoucností stal.
Místo toho tě trápí láska nešťastná,
v srdci máš žal.
Jen se své lásky nevzdávej...
(Blanka, 11. 10. 2007 9:59)
Jen se své lásky nevzdávej!
Nevíš, jestli je ti souzeno jeho lásku poznat.
Snad proto máš strach mu svou lásku vyznat.
Jsi plná citů, které jsou hluboko uvnitř tebe.
Ale ty ses nechtěla takhle bezhlavě zamilovat,
snad proto proklínáš právě sebe.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24
Láska je...
(Jindřich, 14. 10. 2007 7:28)