Najdete zde sms přáníčka ke svátku i k narozeninám.

Stojím u okna a je mi smutno velice.
Tečou mi slzy když vidím tě s jinou držet se za ruce. Myslím na tebe každou noc,
kéž by moje láska měla čarovnou moc!

Láska je nádherná, když dva se mají rádi.
Láska, je bolest, když jeden ze dvou zradí.

Když uhasne svíčka, nic to není.
Když uhasne láska, vždy se něco změní.
Plamínek dohoří, jiskra už není.
Proč se to stalo, proč se to mění?

Láska chutná solí, neboť slzy slané jsou, ta chvíle strašně bolí, když se dva rozejdou.

Když tě jednou někdo zklame a ty poznáš, jak to bolí, nikdy nechceš ten samý cit opakovat znovu. Láska je krásná dokud žije a pak…. Pak jen slzy a bolest, trýzeň a smutek a nic víc. Pusto – prázdno – ticho! Pak nejlepší tvůj přítel je pes a papír.. Zabalíš se do tmy a čekáš! Marně. Snad. Možná. Odchází tvá stará láska, zbývají vzpomínky a rozbušená srdce. Ty nechceš vzpomínat, ale vzpomínáš. Musíš!On ti vzal všechno a navíc tě zklamal. Byl krutý a zlý. přitom něžný a hrdý. Spi sladce, spi svůj hluboký sen. Měsíc tě bude hlídat a nedopustí, však ty víš….., aby se někdo znovu vloupal do tvého srdce a otevřel jej zlatým klíčem a ústy. Však ty sama to srdce otevřeš a někomu ho dáš.

Maminka si nepřeje,
aby jsi k nám lez,
abys Ty mě olizoval
jako mlsný pes.

Lásečko, odcházíš, dohořívá plamínek svíčky vánoční.
Nocí teď zní tóny, cos ve mě rozehrál.
Ještě tu jsou Tvůj hlas, Tvé teplo, Tvůj stín.
Odcházíš, lásečko, něžný amen za naší láskou.
Zůstává mi víra v ráno, tolik unavené a cizí.

Smutně je v háječku,
když vítr větve láme,
těžko je u srdce,
když první láska zklame.

Přišel jsi, všechno jsi mi dal! Odešel jsi, všechno jsi mi vzal! Jak bez Tebe teď mám žít dál?

Sbohem a nezapomeň, co jsi mi dal,
snad pochopíš, co jsi nikdy nechápal,
že ten, kdo nejvíc má rád,
nedokáže odejít jen tak.

Všechny cesty vedly do nebe,
když jsem si zvykl na Tebe.
Všechny cesty vedou do pekla
když jsi předevčírem utekla.

Já jsem Tě tak milovala,
všechno, co mám bych Ti dala,
tys to věděl, brát jsi chtěl,
ale dát...tos neuměl.

Když zklameš oči druhého, pak nezapomeň, že zůstal sám a nehleď slepě před sebe, když víš, že měl Tě rád.

Zapomenout na Tebe, to se lehce řekne,
ale moje srdce zapomenout nechce.
Píšu Ti to jedním slovem,
šťastná buď a nezapomeň,
kdo Tě miloval a měl rád,
má zůstat navždy KAMARÁD.

Už odcházím zas
do zítřků plných nepokoje,
jen Tebe plná jsem,
Tvých vzácných darů, lásko moje.
Než zpátky vrátím se snad stokrát otočí se Zem.
Přes slzy v srdci víš, že s Tebou stále někde jsem.
V ranním jsem paprsku co mazlívá se s Tvojí tváří,
jsem s Tebou v nocích temných,ve snech na polštáři,
jsem kapka deště i poryv větru,krev chvějící se ruky,
jsem zítřek Tvůj, jsem ve hvězdách,akord s kouzelnými zvuky.
Jsem vánek v podvečer,
ticho zapůjčené nocí.
Sladká jsem v ústech Tvých
a chutnám po ovoci.
Jsem utkána z touhy Tvé
s kouskem vítězství i ztráty,
pláč Tvůj volá až do nebes.
NEBOJ SE, LÁSKO MÁ,K TOBĚ NAVŽDYCKY SE VRÁTÍM.

Sbohem lásko!
Byly to krásné chvíle s Tebou, jen škoda, že tak rychle uprchly.
Usměj se lásko!
Pak celý svět roztaje Ti u nohou pod tím návalem krásy, tak jako já.
Neplač lásko!
Já vím, nebudeš. To jen já pláču. Víš, mě to bolí. Žij šťastně lásko!
Alespoň Ty, když ne já, žít a milovat toho, kdo nechce, toť krutější nežli smrt.
Nemrač se lásko!
To Ti nesluší. Já pravdu mám. Ty nechceš se mnou kráčet světu vstříc. Jde tedy sám.
Podívej lásko!
Kolem je plno kvítí, proč utrhl jsi právě mě, když jsi mě nechal uvadnout.
Vzpomínej lásko!
Na krásné chvíle, které jsme prožili, které jsme ztratili, které už nenalezneme.
Utop se lásko!
V mých slzách bolestných jež po nocích jsem vyplakala. Až obejme Tě jejich ústa a žal. Tak snad poznáš jak mnoho jsem Tě milovala.
Sbohem lásko!
Pluj světem ve vírou spředené lodi a nalezni cestu, co vede šťastným životem.

Já měla tě ráda
víc než kamaráda,
teď přišlo zklamání,
k breku mě to dohání.
Vždy, když se na tebe podívám,
tak na nás dva vzpomínám.
Na ty krásné dny,
teď už to jsou jenom sny.
Co jsme spolu zažili,
teď kabát lásky složili
do té nejhlubší skříně,
o které oba dobře víme.....

Medvídku můj, ani nevíš kolik bych ti toho chtěla říct, a přestože jsi to byl ty kdo mě zranil do nitra mé duše a srdce, ráda bych ti řekla toto: mockrát ti za všechno děkuji. Za to, že jsem tě mohla milovat, že jsi mě naučil co je to pravá čistá upřímná a nesobecká láska, a za ty nekonečně krásné chvíle, které byly hezčí než ten nejsladší sen... Díky tobě jsem se mohla dotknout hvězd... Už teď vím, že Ty jsi to nejlepší a nejkrásnější co mě v mém životě potkalo a budu tě navždy milovat. Už také vím, co je smyslem mého života: hledat tvou věrnou "kopii". Snad ji najdu... mám teď na to celičký svůj život. Ještě jednou děkuji za všechno.

Má duše a srdce jsou knížkou otevřenou,
já sama listem nepřečteným jsem..
Máš možnost jedinečnou -
poznat snad i můj sen.
Jen dobře mezi řádky čti,
vnímej i můj cit..
Pak doufám - bude Ti líp.
Úsměv ve své tváři měj,
vždyť změní za chvíli se života děj.
Teď snad sladce spíš... já odcházím.

Přijde v životě chvíle,
kdy ztratíš to nejdražší co jsi měl,
pro co jsi žil, smál se a někdy i slzu uronil.
V tu chvíli bys nejradši umřel, ale ŽIVOT JDE DAL!!!
A někde v dáli na Tebe čeká štěstí!!
Zatím je skryté a Ty proto musíš dál, abys ho našel!!!